wz
Klub chovatelů slepičáků
Výbor klubu:

Předseda:
Luboš Kožíšek

Jednatel:
Ing. František Honsa

Pokladník:
Blanka Kožíšková

Předseda RK:
Vladimír Šíla

Člen výboru:
Karel Ujka
Obsah:

» Florentýnský slepičák
» Maltézský slepičák
» Modena
» Modenka
» Vídeňský slepičák


Florentýnský slepičák

Názvy dle ES: N-Florentiner F-Poule Florentin A-Florentine.

Zařazení v seznamu ES:holubi slepičáci: č. 201.

Původ: Severní Itálie.

Plemenné znaky: velmi mohutný s dobře zakulaceným tvarem těla a vodorovným držením, široký v hrudi a ramennou tak, jako rovný postoj a vysoko držený ocas. Krk, hlava-tělo-nohy dávají každé z tohoto 1/3.

Posuzování: tvar a velikost-držení těla a postoj-hlava,krk-barva očí a obočnice-barva a kresba.

Exteriér:

Hlava velká, hladká, stejnoměrně zakulacená, čelo zřetelně odsazené.

Oči oranžově červené, obočnice úzká, tmavá u tmavých a světlá u světlých barev.

Zobák středně dlouhý, silnější; černý u černých, tmavý u modrých, rohový u hnědých, červeně plavých, červeně plavých kapratých, světlý u světlých barev. Ozobí dobře vyvinuté, ploché.

Barvy a kresby. Základní barva je bílá. Barevná je hlava (obojek) štíty křídel, ocas s kostřecem a podocasníkem. 6 až 11 ručních letek je bílých, křidélko je barevné. Obojek je stejnoměrný a obloukovitě vedený od záhlaví až k přední straně krku a na krku dosahuje špičky sklopeného zobáku. Přípustné jsou barevné vnitřní části holeně nohou a barevné horní záda (mostek).

Kapratí se stejnoměrnou kresbou na štítech. Světle modří růžově šupkatí jsou světle modří s bílou šupkatostí a narezlým ohraničením šupkatosti a pruhů. Světle modří a světle modří růžově šupkatí mají světle venkovní části letek (ne bílé) a světlý ocasní pruh. Ostatní barvy čisté a syté.

Rázy: černí, červení, žlutí, modří s černými pruhy nebo bezpruzí, světle modří s bílými pruhy, stříbřití s tmavými pruhy nebo bez nich, hnědě plaví, červeně plaví, žlutě plaví, modří kapratí, stříbřití kapratí, červeně plaví kapratí, světle modří růžově šupkatí.

Křídla krátká, silná. Letky jsou jen lehce ohnuté, leží na ocase, nejsou silně zkřížená a také nepřesahují konec ocasu. Ocas vysoko nesený, ne široký, dobře složený, podocasník plně opeřen.

Opeření hladce přilehlé.

Nohy dlouhé, neopeřené. Holeň dobře znatelná a plně opeřená. Prsty dlouhé a dobře napjaté. Barva drápků bez důležitosti.

Krk dlouhý, silný, vychází z trupu, k hlavě se stejnoměrně zužuje, a je kolmo nesený. Hrdlo dobře vykrojené.

Postava silná se zakulaceným tělem, hruď plná, široká, dobře oblá. Hřbet krátký, vodorovný, mezi rameny široký. Spodní linie půlkruhu plynulá, tvoří ji hruď a břicho až k podocasníku.

Velké vady:

Neharmonické tělo, malé, slabé, dlouhé tělo, úzká hruď, podkleslé držení těla, nízké, úzké, podlomené, do X nebo do O nohy, krátký, dlouhý, slabý krk, ploché čelo, plochá hlava, hrubá obočnice, dlouhý, nebo slabý zobák, svěšené letky, široký, lístkovitý ocas, nízko nesený ocas, porušená spodní půlkruhová linie, velmi třepenité nebo kudrnaté opeření, matná nebo nečistá barva, zcela barevný hřbet, hrubé nedostatky kresby.

Velikost kroužku 10.



Toto plemeno slepičáků má ve střední a částečně i jižní Evropě a zejména v německy mluvících zemích velmi dlouhou historii; přesto je jeho výskyt v posledních 100 letech v Českých zemích velmi sporadický. Zdá se ale, že i v současnosti se mohou tito holubi na našich výstavách začít objevovat, první dovozy již byly uskutečněny. V dobách před r. 1989 jsem znal u nás pouze jeden chov ( Juřík, U. Hradiště), který měl původ v bývalé NDR.

Jde o plemeno velkého slepičáka, jehož tělesné tvary nelze slučovat s tvary jiných plemen ze skupiny slepičáků. Jeho krev s největší pravděpodobností koluje i v řadě dalších plemen, pro jejichž vyšlechtění byl použit, zejména pro líbivou originální gazzi kresbu, kterou získal od slepičáka modenského (původní italská forma) a pro robustní postavu, která byla žádoucí z užitkového hlediska. Ve vývojové řadě gazzi kresby a následně z ní vycházející kresby pštrosí stál tento holub jako základní výchozí plemeno zřejmě již v hloubce 19. století. Na našem území se nesporně podílel na vzniku moravského pštrosa a prácheňského káníka. Pštrosí kresba byla pak přenesena i na hanáckého voláče, rakovnického kotrláka a vzácně i na voláče brněnského ( tzv. kolčavák ). Podobný vývoj byl i v sousedním Bavorsku, kde vznikl nejprve tzv. bavorský pštros s novějším názvem Böhmentaube, který předal kresbu bavorskému voláči; dále i štraser , na němž se podílel i moravský pštros.

Historie florentského slepičáka je bohatě dokumentována ve staré literatuře. Její popis by přesáhl možnosti jednoho článku. Připomeňme jen jména nejvýznamnějších autorů, u kterých je možné nalézt řadu zajímavých údajů : jako první popisuje florentského Bechstein ( 1793 ). Následují Neumeister ( 1836 ), Baldamus ( 1878 ), Wright ( 1880 ) a Prütz ( 1886 ). Všeobecné se tito autoři shodují v tom, že holub má italský původ a pochází z okolí Florencie. Odtud putoval do rakouského Štýrska. Původně vykazovali tito holubi i třes krku a uvádí se jejich prapůvod v zadní Indii. Třes krku je dlouhodobým znakem i u pávíků, kteří mají stejný geografický původ. Z rakouských zemí se šířili tito holubi dále na západ a sever ( Bavorsko a Čechy ) počátkem 19. století. Koncem tohoto století již ale nebyl jejich výskyt velký. Na IV. národní německé výstavě v r. 1897 byl vystaven pouze 1 florentin, na XVII. v Berlíně jen 18 holubů. Také na našich výstavách po I. sv. válce byli vystavováni jen ojediněle. Dalšímu rozšíření přispělo založení klubu v r. 1909 v bavorském Rottahlmünsteru ( společný pro maltézské, vídeňské a florentské slepičáky ) a v r. 1919 v Sasku ( Döbeln). Původně neměl tento holub podle některých autorů vyhraněné " slepičácké " znaky. Těch bylo dosaženo až později přikřížením slepičáka maltézského.

První standard florentského zpracoval v r. 1923 Ewald Schreiter. V základních bodech platí až do současnosti. Jaké jsou současné požadavky na tohoto holuba? Dá se říci, že proporcionalitou připomíná zvětšeného německého modenského. Z celkové výšky tvoří po 1/3 nohy, trup a krk s hlavou. Ocas má být zdvižený pod úhlem 45 °. Dnes již nejsou důležitá hlediska masivního tělesného objemu jako v padesátých letech, kdy se tvarově přibližoval ke starému typu kinga. Hruď již není požadována tak hluboká a plná, ale zdůrazňuje se zejména dokonalý tvar spodní linie těla, který musí tvořit nepřerušenou kulatou ( kolébkovitou ) linii. Oblouk spodní linie tvoří dobře zakulacená plná hruď a břicho a končí podocasníkem. Nesmí být nikde přerušen. Důležitá jsou široká ramena ( horní hřbet ) a krátká vodorovně nesená záda. Ideálně platí, že šířka ramen odpovídá délce zad. Svislá nebo dlouhá záda patří mezi hrubé vady. Důležitým znakem je vysoko nesený ocas, který ve spojení s krátkými zády podporuje "slepičáckou" eleganci holuba. Křídla jsou krátká, silná, nezkřížená a nepřesahují konec ocasu. Dlouhá křídla nebo dlouhý, široký či neuzavřený ocas působí neharmonicky a narušují celkový dojem z holuba ve výstavní kleci. Opeření je hladké a dobře přilehlé. Částečně zbarvení horního hřbetu a vnitřní strany lýtek je povoleno. Ostatní základní kresba je stejná jako u jiných plemen s kresbou gazzi. Barvy jsou požadovány syté a čisté.

Velmi důležitý, stejně jako u jiných plemen slepičáků, je správný postoj a držení těla. Nohy jsou poměrně dlouhé s dlouhými lýtky, v patních kloubech jen nepatrně uvolněné. Nasazení nohou je široké a odpovídá masivní stavbě těla. Nohy a jejich délka mají velký význam pro celkovou proporcionalitu a výsledný dojem. Nízké nohy již patří mezi závažné vady. Prsty jsou dlouhé, zbarvení drápků je nepodstatné.

Tvar hlavy a krku odpovídá celkové tělesné stavbě. Velmi krátký krk, nebo krk dlouhý a slabý jsou nežádoucí. Hlava musí být plná, zejména v partii čela a její tvar tvoří oblouk " půlměsíce ". Zobák je silný a středně dlouhý, černý u černých, tmavý u modrých, rohově zbarvený u plavých rázů a světlý u ostatních. Ozobí je dobře vyvinuté a ploché. Duhovky očí jsou oranžově červené, obočnice úzké a dobře přilehlé. Krk je kolmo nesený, dlouhý a silný, k hlavě se mírně zužuje.

Impozantní tvar a jedinečná kresba tohoto plemena nachází stále určitý počet obdivovatelů. Jeho chov není snadný, obdobně jako u jiných plemen s gazzi nebo pštrosí kresbou. Zdá se , že dlouhodobý vývoj tohoto plemena směřuje postupně k vertikálnímu typu slepičáka při zachování plných tvarů. Kresebně se téměř shoduje se slepičákem modenským ( německým ), liší se jen poněkud delším barevným obojkem a záhlavím a možným probarvením horního hřbetu. . Počet bílých krajních letech je v rozmezí 6 - 11.

V současnosti jsou uznány v zahraničí tyto rázy : černí, červení, žlutí, modří bezpruzí a černopruzí, modří kapratí, světle modří bělopruzí, světle modří šupkatí, modře plaví bezpruzí a tmavopruzí a kapratí, hnědě plaví, červeně plaví, žlutě plaví a červeně plaví kapratí.

Hlavními a nejdůležitějšími plemennými znaky je tvar, velikost a držení těla, postoj, tvar hlavy a kvalita ocasu. Až na druhém místě jsou požadavky na kresbu a kvalitu zbarvení.

Pro výstavní účely , tak jako u jiných plemen s gazzi či pštrosí kresbou, musí být provedena úprava obojku a zadní části barevného opeření hlavy nůžkami tak, aby byla nenásilná a nedošlo k přestřihávání peří za účelem dosažení pravidelných kontur. Peří může být jen vystřiháváno. Neupravený holub je na výstavě vždy znevýhodněn.

Mezi velké vady patří : neharmonický celkový dojem; malé, slabé nebo dlouhé tělo; úzká hruď; uvolněné držení těla; nízký, úzký, vybočený nebo ixovitý postoj; krátký, příliš dlouhý a tenký krk; ploché čelo; plochá hlava, hrubé obočnice; přerušená spodní linie těla; svěšená křídla; široký, neuzavřený a dolu nesený ocas, velmi dlouhé opeření, matná a nečistá barva, zcela barevná záda a hrubé vady kresby. Pořadí důležitosti znaků při posuzování : celkový dojem - tvar a velikost - držení těla a postoj - hlava a krk - barva očí - barva a kresba.


M. Petrovský, 5. 12. 02.


« Zpět na obsah


Maltézský slepičák

Malteser F-Poule Maltais A-Maltese.

Zařazení v seznamu ES- holubi slepičáci č. 203.

Původ: Horní Itálie, po roce 1850 se rozšířil do Rakouska a Německa.

Plemenné znaky: vysokého, pyšného a statného typu. Hlava a ocas vysoko nesené. Čím má kratší trup, tím lépe, jeho šířka se shoduje s délkou těla při zachování mohutnosti, přitom nesmí chybět elegance.

Posuzování: tvar a velikost-délka krku-výška nohou-hlava a barva.

Exteriér:

Hlava dlouze protáhlá, mírně zaoblená, čelo úzké.

Oči jsou hlouběji posazeny; u bílých tmavé, u ostatních oranžové. Obočnice u bílých živě červená, ostatní rázy šedé nebo narůžovělé, podle barvy opeření.

Zobák středně dlouhý, silnější, horní zobák na konci mírně zahnutý. Bílí, červení a žlutí mají barvu zobáku voskovou, modří rohovou, ostatní rázy mají zobák tmavý. Obočnice je hladká.

Barva a kresba. Barvy jsou pokud možno syté a čisté. Pruhoví mají úzké a dobře protažené pruhy. Rázy: bílí, černí, hnědí, hnědě plaví kapratí, hnědě plaví s pruhy, modří kapratí, modří s černými pruhy, červení a žlutí. Dále se mohou vyskytovat s bíle stříkanou hlavou (Muselköpfe), kteří jsou s rozetami na křídlech nebo bez nich.

Křídla jsou velmi krátká, v ohbí širší, k hrudi volně přilehlá, letky jsou krátké a úzké, před ocasem zkřížené a vysoko nesené. Ocas je u kořene široký, ke konci zúžený, velmi krátký, jako by odstřižený a tvoří s hřbetem pravý úhel. Podocasník plně opeřený, poduškovitého vzhledu.

Struktura opeření řidší, ale pevně přilehlá.

Nohy silné, bérce dlouhé, vyčnívající, krátce a přilehle opeřené, v patním kloubu vzpřímené. Běháky velmi dlouhé, silné a neopeřené. Prsty dlouhé, silné a dobře roztažené.

Krk velmi dlouhý, mírně prohnutý, kolmo nesený, jemný, ve spojení s hrudí není příkrý.

Postava vysoká, statná, pyšná; hruď vysoko nesená a nedělená. Břicho krátké a zaoblené. Šířka těla se shoduje s délkou těla.

Velké vady:

Dlouhá, nemotorná postava, svislá záda, krátká, úzká a plochá hlava, příliš dlouhý a tenký zobák, krátký a silný krk, nízké nohy, postoj do X, dlouhý, příliš úzce nasazený a nezdvižený ocas, svěšená a silně zkřížená křídla, úzká, hluboká nebo dělená hruď.

Velikost kroužku 10.


Maltézský slepičák - soubory ke stažení

Maltézský slepičák - článek


« Zpět na obsah


Modena

Názvy dle ES: N-Modena F-Modéne Anglais A-Modena.

Zařazení v seznamu ES: holubi slepičáci č. 205.

Původ:Itálie, v Anglii zušlechtěn do dnešního typu.

Plemenné znaky: Středně velký holub, ze všech stran zakulacený, široký a krátký. Ocas je velmi zdvižený, postoj široký a uvolněný, držení těla vzdorovité.

Posuzování: tvar a velikost a držení těla-hlava a krk-postoj-oči-barva a kresba.

Exteriér:

Hlava hladká, široká, čelo dobře stoupající, temeno dlouze zakulacené a vysoké, záhlaví výrazné.

Oči oranžové až červené, u hnědých rázů světlé; obočnice úzké a shodné s barevným opeřením hlavy.

Zobák středně dlouhý; u bílých světlý, u červených a žlutých světle rohový, u ostatních rázů odpovídá barvě opeření. Ozobí malé.

Barva a kresba. Bílí čistě bílí, (zobák narůžovělý, oči oranžově červené), černí s hlubokou černou barvou, včetně spodního opeření, krk s bohatým leskem, tmaví na těle tmavě modří, hlava, krk se silným bronzovým tónem se zeleným leskem. Ocas je černomodrý s černým pruhem, letky jsou uvnitř bronzové a vyúsťují černě. Šedohnědí (dun) s matným leskem na krku. Okroví v barvě šedožluté na těle s mosazným leskem na krku. Ocas je popelavě plavý s tmavým pruhem. Letky jsou uvnitř nažloutlé, navenek tmavé. Oba barevné rázy kapratých mají více černomodré základní barvy. Modří a stříbřití v obvyklém barevném tónu, letky jsou v zakončení šedé. Ocasní pruh černý, resp. tmavý. Kapratí mají zbarvení v tmavším tónu. U barvy indigové je základní barva modrá, letky a ocasní pruh jsou vybělené. Křídelní pruhy a kaprování jsou černé s načervenalým nebo nahnědlým nádechem. Stříbřití jsou pravidelně světle šedí. Andaluští mají hlavu a krk černomodré, tělo a ocas světlejší, křídelní štíty jsou tmavě modré s černomodrými lemy nebo bez nich. Letky vyúsťují světle šedě. Recesivní červení jsou sytě nahnědle červení, včetně vnitřního opeření a ostnů. Recesivně žlutí jsou zlatově žlutí včetně vnitřního opeření a ostnů. Dominantně červení mají hlavu, krk a hruď světle cihlově červené s lehkým našedlým tónem. Na krku je lesk. Břicho je načervenale plavé, křídla a ocas vyúsťují světle. Černé stříkání zevnitř není považováno za vadu. Dominantně žlutí mají stejné rozdělení barevnosti, ale ve světlejší žluté barvě. Zlatí mají barevný tón mezi červenou a žlutou barvou. Červeně plaví a žlutě plaví jsou v obvyklých barevných tónech. Letky a ocas jsou světlejší. Kapratí mají u obou rázů mírně tmavší základní barvu. Hnědí jsou pravidelně čokoládově hnědí. Bělouši s bílým zakončením nebo šupkatostí co možná pravidelnou. Hnědě plaví s hlavou, krkem a hrudí ve světle hnědé barvě s lehkým šedivým tónem; břicho, ocas a letky jsou nahnědle plavé, ocasní pruh hnědý. Hnědí bronzoví štítníci jako hnědě plaví, avšak hněď je intenzivnější a šedivý tón tmavší. Khaki v pravidelném plavě žlutém barevném tónu. Khaki plaví mají světle žlutou základní barvu, břicho, ocas a letky světlejší, ocasní pruh sytěji žlutý. Kapratí u obou rázů mají trochu tmavší základní barvu. Tygři s pravidelnou kresbou, letky a ocas jsou barevné. Tygři tmaví mají hlavu a štíty křídel pravidelně tygrované, ostatní opeření jednobarevné. Straky jsou barevné při převažujícím bílém zabarvení v pravidelném uspořádání, letky jsou strakaté, strakatý ocas je žádoucí. Kresby; gazzi-základní barva je bílá, barevná je hlava, obojek, křídla včetně letek, horní hřbet, rýdovací pera a podocasník. Kresba hlavy probíhá od zadní části lebky pod očima s vymezením hloubky kresby na jeden prst a pokračuje obloukovitě k hrdlu. Obojek je dobře zakulacený a není krátký. Schietti jsou jednobarevní a kresbou štítů. Magnani a)vícebarevní-základní barva je mandlově žlutá, světlejší nebo tmavší s pravidelným barevným stříkáním ve všech vyskytujících se barvách na všech opeřených částech a také v letkách a ocase. b)stříkaní 1) bílí s černým, červeným nebo žlutým stříkáním 2) stříbrošedí s černým stříkáním. Holubice jsou slaběji kresleny, se stářím kresba tmavne.

Barvy a kresby štítů. Typická barva bronzová nebo sulfurová na štítech se šupkatostí nebo bez ní, kapratá a pruhová. Nešupkatí mají štíty v čistém zbarvení. Šupkatí mají každé pero lemováno čistým lemem v základní barvě (u modrých černě). Pruhoví rovněž se slabým lemováním v základní barvě. Stejně je uspořádána bronzová kapratost; ke konci per jsou trojúhelníčky v základní barvě. Červení, žlutí a hnědě plaví nemají žádné lemování v pruzích ani kapratosti. Světlí štítníci v různých základních barvách mají bílé štíty křídel se šupkatostí v základní barvě. U černých a hnědých štítníků je i pěnkavčí kresba; u červených a žlutých světlých štítníků jsou probarvené ruční letky žádoucí. Všechny pruhy podle barvy protažené, stejnoměrně široké, dobře zaoblené a barevně čisté. Kapratost pravidelná a co možná výrazná, neslitá a bez prázdných ploch a barevně čistá. Šupkatost je úzká a pravidelná po celém konci pera. Barva, tvar a pravidelnost kresby jsou stejně hodnoceny jako zbarvení těla.

Rázy: černí-celobarevní, bělopruzí a světlí štítníci šupkatí; tmaví bronzoví štítníci-šupkatí, nešupkatí, kapratí; hnědí-celobarevní, bělopruzí, světlí štítníci šupkatí; hnědí bronzoví štítníci-šupkatí, nešupkatí, kapratí; hnědě plaví-s bronzovými pruhy, bronzově kapratí; modří-bezpruzí, s bronzovými pruhy, i jako bělouši, bronzoví štítníci šupkatí, bronzově nešupkoví štítníci, bělopruzí, světlí štítníci šupkatí; dominantně červení-celobarevní a bělouši; recesivně červení-celobarevní, světlí štítníci šupkatí; červeně plaví-pruhoví, bělouši, kapratí; dun-celobarevní; khaki celobarevní; khaki plaví-se sulfurovými pruhy, sulfurově kapratí; khaki sulfuroví štítníci-šupkatí,nešupkatí, kapratí; okroví sulfuroví štítníci-šupkatí, nešupkatí, kapratí; stříbřití –bezpruzí, se sulfurovými pruhy, bělouši, sulfurově kapratí, sulfuroví štítníci šupkatí, sulfuroví štítníci nešupkatí; dominantně žlutí; recesivně žlutí-celobarevní, světlí štítníci šupkatí; žlutě plaví-pruhoví.

Křídla krátká a široká, letky leží na ocasu.

Ocas odpovídající délce těla, silně zvednutý, v základu široký, nazad poněkud zúžený a složený.

Opeření dobře vyvinuté, přilehlé a s krátkými a širokými pery.

Nohy vychází zpod středu trupu, středně dlouhé, silné se širokým postojem, rovné a kolmé; běháky hladké až lehce opeřené, prsty holé. Holeň málo viditelná, barva drápků bez významu.

Krk středně dlouhý, plně nasazený na trupu, dozadu stlačený, pro silně vystupující šíji je nahoru jen málo ztenčený.

Postava středně velká, ze stran zakulacená, široká a krátká. Hruď je široká a dopředu vystupující. Hřbet je široký v ramennou, krátký, nazad jen mírně zúžený, krytý nazad neseným a přitlačeným krkem.

Velké vady:

Slabé nebo dlouhé tělo, hlava nebo krk, ploché čelo, plochá hlava, dlouhý zobák, silně porušená spodní linie těla, plochá nebo dělená hruď, rovně nesený ocas, letky nesené pod ocasem, úzký, nízký, nebo vysoký postoj, opeřené prsty, bílé letky a ocasní pera (mimo strak),velmi nečistá základní barva nebo barva kresby štítů, bílé břicho a okolí u schietti,u gazzi nedostatky kresby hlavy, barevné peří na krku, hrudi a břiše, barevný hřbet, silně zbarvená holeň, velmi prokvetlé horní krovky ocasu; u magnani jednobarevný modrý ocas.

Velikost kroužku 9.


Modena - soubory ke stažení

Vzorník modeny
Modena překlad amerického vzorníku
K vzorníkům modeny


« Zpět na obsah


Modenka

Názvy dle ES: N-Deutscher .Modeneser F-Modéne Allemand A-German Modena.

Zařazení v seznamu ES: slepičáci č. 206.

Původ: Horní Itálie, koncem 18. století se rozšířil do Německa.

Plemenné znaky: Nejmenší ze všech slepičáků, se zakulacenými tvary těla. Ocas je trochu výše nesený, avšak ne tak vysoko, jako u ostatních.

Držení těla je vodorovné, z celkové výšky tvoří po 1/3 hlava s krkem, tělo, nohy. Délka těla představuje 2/3 z celkové výšky.

Posuzování: tvar těla a velikost-držení těla a postoj-tvar krku a hlava-barva očí a obočnic-barva a kresba.

Exteriér:

Hlava kulatá, pravidelně zaoblená, hladká a proporcionální k tělu, čelo odsazené.

Oči oranžově červené, u bílých oranžově červené nebo tmavé. Obočnice úzké, tmavé u tmavých a světlé u světlých barevných rázů, červené u bílých s tmavýma očima.

Zobák středně dlouhý, poměrně silný; černý u černých, světlý u světlých barevných rázů, tmavě rohový u červeně plavých a stříbřitých, u magnani je bez důležitosti. Ozobí je krátké a ploché.

Barva a kresba. Všechny barvy čisté a pravidelně rozložené. Černí, červení a žlutí mají intenzivní barvy, modří v běžném barevném tónu. Tmaví mají černomodrou barvu těla, modrý ocas s černým pruhem, letky jsou uvnitř bronzové s černým zakončením. Sulfuroví štítníci mají tmavou základní barvu trochu světlejší a letky jsou uvnitř nažloutlé s tmavým zakončením. Andaluští mají černomodrou hlavu a krk; hruď, břicho a ocas o něco světlejší, tmavomodré štíty křídel s černou šupkatostí a tmavě zakončenými letkami, malé množství rezu je přípustné. Stříbřití a hnědě plaví mají probarvený ocas, letky a ocasní pruh. Červeně a žlutě plaví mají světlejší letky a ocas; v kresbě gazzi u tohoto rázu jsou stejně zbarvené pruhy a hlava. Schietti by měli dosáhnout shody barvy hlavy a pruhů. Tygři s pravidelnou kresbou, letky a ocas barevné. Straky s pravidelně rozdělenou kresbou, letky a ocas strakaté. Bělouši s více nebo méně bílým zabělením v každém peru. Modří bělouši mají tmavé pruhy a červeně plaví bělouši červené pruhy. Kresba gazzi (gadzi); základní barva je bílá. Barevné jsou hlava, malý obojek, štíty a letky, ocas s podocasníkem. Kresba hlavy probíhá od zadní části lebky, pod očima, kde je vymezena hloubka kresby na jeden prst a pokračuje přes hrdlo do obojku, který je krátký, dobře zaoblený a v dolní části je vymezen špičkou sklopeného zobáku. Povolený je barevný horní hřbet a mírné kalhotky na vnitřní straně. Schietti (skíity) jsou celobarevní s kresbou na štítech křídel. Magnani (maňani); u vícebarevných musí být jasně znatelné nejméně tři barvy. Pravidelné rozdělení barev při jejich větším výskytu tvoří hodnotu holuba. Letky a ocasní pera (nejméně několik) musí mít kresbu. Samci jsou výrazněji kresleni. Se stářím kresba tmavne. Vícebarevní mají základní barvu mandlově žlutou (světlejší nebo tmavší); z části modrošedou se skvrnami ve všech barvách vyskytujících se u holubů. Stříkaní mají a) stříbrošedou základní barvu s černým stříkáním b)bílou základní barvu s černým, červeným nebo žlutým stříkáním. Barvy a kresby štítu; pruhoví jsou s pruhy plně protaženými, stejnoměrně širokými, nespojenými a v čisté barvě. Bronzové pruhy jsou kaštanově hnědé, bílé jsou jen u modrých; bronzové a sulfurové pruhy mají černý, resp. tmavý lem. Kapratí mají pravidelnou kresbu bez prázdných ploch v čisté barvě. Trojúhelníky v příslušné barvě. Bronzová kapratost je černě lemována. Štítníci bronzoví mají hnědé štíty, bez lemování, štíty jsou světleji hnědé (srnčí); s lemováním ve štítech jsou štíty kaštanově hnědé. Sulfuroví mají světle žluté štíty. Světlí štítníci mají štíty bílé a stejně jako šupkatí bronzoví a sulfuroví mají v každém peru slabý lem odpovídající barvy (u modrých je černý). Plaví mají světlé a čisté štíty a pruhy v základní barvě mimo stříbřitých, kteří mají pruhy světle žluté. Pěnkavčí kresba (světlé nebo bílé body na tmavých hrotech letek) je u všech šupkatých rázů, bronzových a sulfurových štítníků povolena.

Rázy: gazzi a schietti; černí, černí bělopruzí, modří kapratí, modří s černými, bronzovými nebo bílými pruhy, modří bezpruzí, modří bronzově kapratí, stříbřití kapratí, stříbřití s tmavými nebo sulfurovými pruhy, stříbřití bezpruzí, tmaví bronzoví štítníci, tmaví bronzoví štítníci šupkatí, sulfuroví štítníci, sulfuroví štítníci šupkatí, andaluští, červení, červení bělopruzí, červení světlí štítníci šupkatí, žlutí, žlutí bělopruzí, světlí (žlutí) štítníci šupkatí, hnědě plaví bronzově kapratí, hnědě plaví s bronzovými pruhy, hnědě plaví bez pruhů, červeně plaví, červeně plaví kapratí, žlutě plaví a žlutě plaví kapratí. Jen v kresbě schietti; bílí, černí, tmaví, modří; světlí štítníci šupkatí, tygři, straky v barvě modré a černé, bělouši modří a červeně plaví. Magnani a) vícebarevní, b) stříkaní.

Křídla krátká, dobře kryjí hřbet, nekříží se a jsou nesená na ocase, horní ocasní krovky nerozšířené.

Ocas mírně zdvižený co možná krátký, ne široký a dobře složený.

Struktura peří dobře přilehlá, kolem kloaky více prachového peří.

Nohy neopeřené holeň dobře viditelná; barva drápků bez významu.

Postava s plnou širokou a dobře zakulacenou hrudí. Hřbet je krátký v ramennou širší a dobře krytý křídly. Trup nesen vodorovně.

Velké vady:

Neohrabané nebo dlouhé tělo, dělená hruď, svislé držení těla, vodorovné držení ocasu, široký a nesložený ocas, silný, krátký nebo tenký krk, nízký postoj, přerušená spodní linie těla, plochá hlava, špičatý obličej, strmá šíje, dlouhý nebo tenký zobák, hrubé nebo červené obočnice (mimo bílých tmavookých), velmi řídké nebo uvolněné peří, svěšená křídla, matná barva těla nebo štítů křídel, silně šípovitá kresba u šupkatých; při uzavřeném křídle viditelné lemování nebo rez, nečistá barva pruhů. U gazzi:nepravidelná, hluboká rozšířená kresba na krku a šíji, barevný hřbet, barevná pera v bílém zbarvení, bílá pera v barevných partiích, bílá skvrna u kloaky.

U schietti: velmi odlišná barva nebo kresba. Bílé ruční letky nebo ocasní pera u tygrů, velmi nepravidelná kresba u tygrů a strak, probělení šíje u světlých štítníků a šupkových. U magnani: všechny ruční letky a ocasní pera jednobarevná, vady v kresbě u stříkaných. U vícebarevných; jednobarevný krk, méně než tři barvy.

Velikost kroužku 7.


« Zpět na obsah


Vídeňský slepičák

Názvy dle ES: N-Huhnschecke F-Poule Honrois A-Hungarian.

Zařazení v seznamu ES: holubi slepičáci č. 202.

Původ: Horní Rakousko kde vznikl křížením florentinů, norimberských bagdet a tureckých holubů.

Plemenné znaky: zjevem působí jako silný a pyšný slepičák. Nápadná kresba je vlastní jen tomuto plemeni.

Posuzování: tvar a držení těla-hlava a zobák-postoj-kresba a barva.

Exteriér:

Hlava dlouhá, výrazně klenutá. Tvoří spolu se zobákem pravidelný a dlouhý oblouk, který nesmí být nad zobákem přerušen; nízkého pohledu.

Oči hlouběji položené, poměrně velké, oranžové až červené. Obočnice silně vyvinuté, tvořené z více karmínově červených kruhů, ke hlavě dobře přilehlých.

Zobák středně dlouhý, silný a narůžovělý. (U mladých holubů je povolen lehce potemnělý dolní zobák). Ozobí je silněji vyvinuté, velmi široké, dlouhé a nízké, u starých holubů mírně vrásčité.

Barva a kresba.Všechny barvy syté a čisté; modří a plaví pokud možno s čistou barvou na štítech a v pruzích, které jsou dobře protažené. Strany hlavy, obojek (zástěra) až k hrudní kosti, štíty křídel, ocas s podocasníkem a horní hřbet jsou barevné, taktéž vnitřní část ramínek. Ostatní opeření je bílé. Od zobáku prochází přes celou hlavu až do záhlaví 3-5 mm široká bílá pěšinka. Mezi obojkem a ohbím křídel musí být cca 1 cm široký bílý pruh. Krajní letky v počtu 6 až 11 jsou bílé.

Rázy: černí, hnědí, hnědě plaví kapratí, hnědě plaví pruhoví, modří kapratí, modří s černými pruhy, světle modří s bílými pruhy, červení, červeně plaví pruhoví, žlutí.

Křídla silná, pokud možno kryjí hřbet, štíty křídel široké. Ohbí křídel mírně odstává. Ocas pokud možno krátký, dobře složený a zdvižený.

Struktura peří dobře přilehlá, tvrdá.

Nohy dlouhé a vzpřímené, holeň dlouhá a přilehle opeřená. Prsty dlouhé, dobře natažené; drápky světlé.

Krk dlouhý a štíhlý, vzpřímeně nesený, hrdlo dobře vykrojené.

Postava silná, v ramennou široká; hruď široká a plná, břicho mírně plnější. Hřbet pokud možno krátký a vodorovně nesený.

Velké vady:

Malá nebo úzká postava, nízký postoj, plochá hlava, propadlé čelo, přerušená linie oblouku hlavy a zobáku, slabý zobák, světlá nebo úzká obočnice, dlouhý, nebo svažující se hřbet, nízko nesený a nesložený ocas, matná barva, hrubé nedostatky kresby.

Velikost kroužku 10.


Vídeňský slepičák - soubory ke stažení

Výstavy a vystavovatelé Vídeňských slepičáků


« Zpět na obsah
www.slepicaci.wz.cz | © Created by MHD
POČÍTADLO